Potentilla cuneata

Už víc než dvacet let pěstuji tuto velice vděčnou mochnu pod jménem Potentilla eriocarpa. Je malá, kompaktní, velmi dlouho kvete (často víc než dva měsíce), je nenáročná přesto že pochází z Himálaje a sama se přiměřeně vysévá. Je to prostě skalnička pro každého, kterou je opravdu radost pěstovat.

   Ale před několika lety mi Pepík Jurášek nasadil brouka do hlavy, protože suveréně prohlásil, když viděl jen její obrázek, že je to Potentilla cuneata. Moc jsem mu nevěřil, protože jsem po tomto upozornění prohlédl všechny sporé údaje a obrázky, které jsem měl doma v literatuře a došel  jsem k závěru že to mám správně. Navíc druhové jméno eriocarpa znamená „s vlnatými semeny“, což odpovídá. Abych se ujistil, objednal jsem si v r. 2005 z výměny NARGS semena, označená P. eriocarpa a vyklíčila opět moje milá mochna (viz obrázek).

   Jenže díky pokroku techniky máme také internet a už asi dva roky znám a občas používám webovou stránku Flora of China. Teprve nedávno mě napadlo podívat se tam i na tuto mochnu. A hned jsem zjistil, že Pepík měl pravdu. Je tam uveden podrobný popis obou druhů, který alespoň pro P. cuneata zde jen trochu zkrácený uvádím.

   „Potentilla cuneata Wall. ex Lehm.  Květní lodyhy vzpřímené nebo vystoupavé, 4-12 cm dlouhé, dřevnaté, přitiskle chloupkaté. Listy vč. řapíku jsou 2-3 cm dlouhé, čepel je trojdílná. Jednotlivé lístky obvejčité, eliptické nebo podlouhle eliptické, 6-15 x 4-8 mm, poněkud kožovité, ve spodní části klínovité, vrchol uťatý nebo tupý, se třemi zuby. Květy průměr 18-25 mm, stopka 2,5-3 cm, vlnatá. Kališní lístky trojúhelníkově oválné, vrchol zašpičatělý. Okvětní plátky žluté, široce obvejčité, o trochu delší než kališní lístky. Čnělka téměř přisedlá, nitkovitá, blizna trochu rozšířená. Nažky o trochu delší než přetrvávající kališní lístky, vlnaté.“ Až sem je to opsané a já jen dodávám že to úplně sedí a že celá rostlina je po několika letech asi 5-6 cm vysoká a 10 až 12 cm v průměru.

   Pravá Potentilla eriocarpa, kterou jsem zřejmě dosud neměl možnost vidět, se podle příslušného popisu odlišuje hlavně následujícími rysy: Listy vč. řapíku jsou 3-7 cm dlouhé, stejně trojdílné, ale jednotlivé lístky jsou zhruba ve spodní polovině celokrajné a v horní polovině s 5-7 zuby. Korunní plátky jsou také žluté, ale přibližně 2x delší než kališní lístky, jejichž  vrchol je vykrajovaný. Nažky jsou ovšem také vlnaté, jako u P. cuneata, což mě původně mátlo.

   Takže nedá se nic dělat, pěstujeme zřejmě P. cuneata a tento omyl je rozšířen asi po celém světě, což je vidět nejen podle toho co mi vyklíčilo ze semen z NARGS, ale i podle skalničkářské literatury. Rozhodně je to ale velice milá a nenáročná rostlinka. U mne kvete zhruba od poloviny června do poloviny září. Roste na slunném a nepřemokřelém místě ve spíše chudším substrátu a nic jiného nepotřebuje. Rozmnožuji ji výsevem, ale její semena uzrávají až pozdě na podzim. Často vydrží na rostlině až do jara, kdy je sbírám a hned vysévám.

   Když jsem se zmínil o Floře Číny na internetu, asi bych měl dodat ještě informaci o ní. Adresa je http://www.efloras.org/. Na stránce která se otevře jsou různé Flory, musíte vybrat Flora of China. Otevře se další stránka, až úplně dole jsou „Primary Resources“ a tam klikněte na „a complete family list“. Tam vyberete v našem případě čeleď Rosaceae, otevře se klíč podčeledí, vyberete „Subfam. Rosoideae“ a tam už je rod Potentilla. Kliknete na jméno Potentilla, otevře se nejprve klíč sekcí a musíte hledat pod kterou je na př. naše P. cuneata. Najdete ji pod sekcí Nematostylae a pak už jen kliknete na její jméno a otevře se podrobný popis v angličtině. V některých případech je pod ním link „Illustrations“ (otevře se kreslený obrázek), někdy naleznete i link „Image“ a objeví se fotografie. Je to dost složité. Je však možná i mnohem snadnější cesta. Hned po otevření první stránky napíšete do vyhledávacího okénka nahoře jméno rostliny kterou hledáte, kliknete na „Search“ (hledej), otevře se stránka se jménem rostliny na které znovu kliknete a pak už se otevře popis. Tak pěknou zábavu.

Vyšlo v časopisu Skalničky 2/2009