Campanula thyrsoides

 

   Monokarpické rostliny nemá někdo pro jejich krátkověkost příliš v oblibě. Skutečnost že rostlina po jediném kvetení odumírá v nás vzbuzuje představu že jejich krása je příliš pomíjivá a že nestojí snad ani za námahu je sázet a opatrovat. Ale většina z nich je krásná a mně osobně tato krása za tu trochu námahy, dá-li se to tak vůbec nazvat, rozhodně stojí. Zvláště v případě tohoto nádherného světle žlutého zvonku, kdy se o nějaké pomíjivosti nedá vůbec mluvit. Posuďte sami – v roce 1989 jsem zasadil do tufové skalky první rostlinu a dodnes tam každoročně jedna nebo i několik kvete a žádnou další jsem už nesázel. Často je dokonce i vypichuji. Pokaždé ovšem kvetou na jiném místě. Přitom semena sbírám, ale bývá jich hodně a vždy se jich dost vytrousí. Dokonce se mi tento zvonek objevil sám i v žulové skalce, která je skoro na druhém konci zahrady.

   Campanula thyrsoides L. je spíš dvouletka, než monokarpická. Rostliny kvetou až na naprosté výjimky už v druhém roce po vyklíčení. V prvním roce vytvoří plochou růžici obkopinatých, jemně štětinatých, asi 5 cm dlouhých listů, která ve druhém roce vyhání silnou olistěnou lodyhu asi 20-30 cm vysokou. Lodyžní listy jsou úzce kopinaté, 5-8 cm dlouhé, špičaté. V horní části lodyhy je mnohokvětý hustý hrozen přisedlých světle žlutých květů, obrácených na všechny strany. Jednotlivé květy jsou 17-22 mm dlouhé, vně vlnatě chlupaté. Kalich je hladký, na hranách štětinatý. Trojklanná blizna vyčnívá z květu. U mne rozkvétá koncem května až začátkem června.

   V přírodě se tento zvláštní zvonek vyskytuje v Alpách a na Balkáně. Roste na horských pastvinách a loučkách, kameništích i v sutích, výhradně na vápencových horninách, ve výškách 1500-2700 m. V přírodě kvete později, od července až do začátku září.

   Na pěstování ve skalce není vůbec náročný. Pěstuji ho zejména v tufové skalce, objevuje se ale také ve skalce z tvrdého vápence a dokonce, jak jsem se již zmínil, i v žulové skalce, kde se tváří že mu život bez vápníku vůbec nevadí. Listové růžice po prvním roce bez problémů přežívají zimu , i když je někdy dost mokrá.

   Rozmnožování je možné, jako u všech monokarpických rostlin, jedině výsevem. Semena sbírám tak, že když semeníky začínají dozrávat a otvírat se, odstřihnu opatrně celou lodyhu abych s ní moc nezatřásl a nechám někde v otevřené krabici doschnout a pak vyklepu. Někdy odstřihnu jen vrchní polovinu hroznu a za pár dnů pak spodní, protože květy rozkvétají postupně od shora a stejně postupně zrají i semeníky. Vysévat můžeme buď běžným způsobem, s následným přepícháním mladých semenáčků do kontejnerků které po roce vysadíme do skalky, nebo jednodušeji roztroušením semen přímo na vhodná místa ve skalce. Ale není třeba dělat si s rozmnožováním příliš starosti. Tento zvonek se stará dosti spolehlivě sám.

   Vysadit ho můžeme na plné slunce i do polostínu, raději do nižších partií skalky, kde jeho větší výška nebude působit rušivě. A kde bude v době květu oslňovat návštěvníky zahrady i jejího majitele svou majestátnou elegancí.

 

Vyšlo v časopisu Skalničky 3/2007