Arenaria ciliata

Při podzimním zájezdu 2008 do Savojských Alp jsem hned první den našel tuto písečnici brvitou, jak zní její český název. Sklidil jsem z ní pár semínek a doma pak vysel. A bylo to vlastně už podruhé. V srpnu 1995 jsem si přivezl její semena ze Švýcarských Alp a od té doby je u mně na skalce. Na pěstování není sice moc obtížná, ale asi po 8 letech v jedné zimě zmizela. Naštěstí jsem v r. 2005 nedaleko toho místa objevil náhodný semenáček, který je už dnes zase rozrostlý do malého koberečku a každoročně kvete.

Arenaria ciliata L. je drobná a nizoučká rostlina, bez květů jen asi 1-2 cm vysoká. Tvoří malé koberečky rozvětvených, po zemi rozložených lodyžek, které jsou krátce brvité a vstřícně porostlé drobnými listy. Ty jsou široce obvejčité, 3-5 mm dlouhé a asi 3 mm široké. Lodyžky jsou na konci vystoupavé a zakončené většinou jedním, někdy i dvěma květy. Květy  jsou  zářivě  bílé,   o průměru 7-10 mm, pětičetné, korunní plátky eliptické. V květu se výškově vejde do 5 cm, spíš méně. Z květů daleko vyčnívají tyčinky s prašníky, jako skoro u všech písečnic.

V přírodě roste tato písečnice na kamenitých místech nebo na skalách, většinou na vápencích, někdy i na kyselých horninách. To jsem si někde přečetl teprve nedávno, ale u mne roste na „kyselé“ skalce. Ostatně, už si dnes nepamatuji kde jsem semena sbíral poprvé, ale pochybuji, že by to ve Švýcarských Alpách bylo na vápenci. V každém případě se jí u mně daří dobře v širší štěrbině na slunném místě, s propustným substrátem a vrchní drenáží. Bohužel jsem si nikdy nevšiml, jak je to u ní s tvorbou semen, nikdy jsem se je nepokusil hledat. Samovolný semenáček se za ta léta objevil jen jeden a to ještě k tomu až „posmrtně“. Ani řízkování jsem nezkoušel, ale jistě by to bylo možné.